Jdi na obsah Jdi na menu
 


ŠVÁBÍK JAN

svabik_j.jpgPost: útočník
Číslo dresu: 15
Rok narození: 1991
Fotbalový vzor: Milan Baroš, Antoine Griezmann, Fernando Torres
Kariéra: TJ Klimkovice (2000-2004), FC Vítkovice (2004-2006), FC NH Ostrava (2006-2007), FC Hlučín (2007-2010), TJ Klimkovice (2010-2011), MFK Frýdek – Místek (2011), MFK Vítkovice (2012), FK SK Polanka (2013-2015), SC Pustá Polom (2015), FK SK Polanka (2016), TJ Klimkovice (2016-???)

 

 

 

 

Rozhovor z 11.4.2017:

Po první porážce v sezoně přišly změny v rozestavení, které přinesly výhru, ale výkon nebyl ideální. Jak se na novém postu cítil a jak tyto změny zapůsobily na tým, jsme se zeptali Honzy Švábíka.

V sobotu jste odehráli domácí zápas s posledním Muglinovem. Podle papírových předpokladů to měla být hra kočky s myší. Bylo to tak, nebo Muglinov kladl větší odpor než jste si představovali?
Ano, podle papírových předpokladů, to měla být hra kočky s myší, ale po posledním zápase v Třebovicích, kde jsme prohráli 3:0, a svou fotbalovou kariéru ukončil náš motor týmu Jan Woznica, to byl pro nás důležitý zápas, aby jsme se opět naladili na vítěznou vlnu a zvykli so na jiné rozestavení základní sestavy bez Honzy. Já osobně jsem začal na defenzivním středním záložníkovi. Dále mě velmi překvapil posun Adama Cviertny do útoku, což si myslím hrálo velkou roli v naší hře, protože Adam to výborně organizuje zezadu z obrany, ale z hrotu útoku tohle dělat nemohl. Možná i tohle bych viděl za naši ne příliš dobrou hrou v zápase s Muglinovem.

Úvod utkání vypadal, že si soupeř odveze značný příděl, po 7. minutách to bylo 2:0, pak se ale brankostroj zasekl. Čím to bylo?
Jak jsem už řekl v předešlé otázce, naše hra nebyla vůbec organizovaná. Byla uspokojená úvodem utkání a chyběl hlavně pohyb, nebylo komu přihrát. Tento problém jsme měli už v minulém zápase.

Sám jsi v utkání vstřelil dvě branky. První po hezkém přiťuknutí a přesné střele do šibenice. Popiš nám ji ze svého pohledu?
Už si to moc nepamatuji. V 16tce byla jakási trmavrma a míč se dostal k Adamu Cviertnovi, který stál zády k bráně. Já si jenom zavolal o příhrávku, kterou mi sklepl proti noze. Míč jsem chtěl trefit technicky k bližší tyči a ten spadl rovnou do šibenice. Samozřejmě to bylo všechno chtěné.

Při tvé druhé brance sehrála svou roli nešikovnost hostujícího brankáže a sluníčko, které svítilo brankáři přímo do očí. Byl v tom záměr, využít slunce?
Neřekl bych. Chtěl jsem jenom trefit bránu. Věděl jsem, že brankář soupeře je trošičku nešikovný a vyšlo to.

V utkání jsi nastoupil na neobvyklém postu defenzivního záložníka. Jak to, že došlo k takovéto změně a rošádě v sestavě?
Byla to reakce na ukončení kariéry Woziho (Jan Woznica) a bylo ho potřeba nějak v sestavě nahradit. Bavili jsme se spolu (s Woznicou)  a řekl mi, ať zkusím defenzivního záložníka, že bych tam mohl být pro tým prospěšný. Já jsem jenom souhlasil, v Hlučíně jsem tento post kdysi hrával a nějaké zkušenosti z obrany taky mám. Potom s tím souhlasil i hlavní trenér, který mě tam postavil.

Jak se ti na tomto postu hraje?
Velmi dobře. Jsem pořád ve hře, to jsem potřeboval, navíc cítím, že z tohoto postu mohu dát týmu víc, než z postu útočníka. Takže bych rád pokračoval v roli defenzivního štítu.

Máte za sebou první tři jarní zápasy s bilancí dvou výher, jedné porážky. Držíte první místo s náskokem 9 bodů. Jak těžký byl vstup do jara? A jak těžké to ještě bude do konce sezony?
No, jsem rád, že jsme měli ty nejtěžší soupeře hned v prvních kolech a škoda, prohry v Třebovicích. Ale do konce sezony je ještě dlouhá cesta a musíme jít zápas od zápasu, soustředit se pouze na sebe a ne na ty pod námi, jestli ztratili nebo vyhráli, máme to jenom ve svých rukou a já věřím, že to zvládneme.

V sobotu zajíždíte na malé derby do Vřesiny. Co od tohoto zápasu očekáváš?
Do Vřesiny si jedeme jednoznačně pro vítězství. Jiný cíl mít ani nemůžeme. Takže očekávám sice tuhý boj, ale jedině 3 body na straně Klimkovic.

Rozhovor z 21.11.2016:

Zdroj: Moravskoslezský Deník, David Hekele, pondělí 21.11.2016

Klimkovice – Bojů o záchranu měl dost, rozhodl se tak vrátit do mateřského klubu a po čase si užívat pocity vítězství. Útočník Jan Švábík před sezonou opustil Polanku a krajský přebor, aby pomohl Klimkovicím v druhé nejnižší soutěži. „Jen je škoda, že jsem se hned na začátku zranil. Chyběl jsem deset týdnů, což ještě cítím,“ přiznává střelec pěti podzimních branek. „Vzhledem k okolnostem to není špatné,“ dodává Švábík, který v závěrečném utkání vsítil Hošťálkovicím hattrick (5:1).

Celý podzim městskému přeboru jasně kralujete, takže jste ho zakončili stylově, nemyslíte?
Myslím, že jsme celý zápas kontrolovali hru, byli jsme lepší, máme zasloužené a důležité tři body. Díky nim jsme odskočili Rychvaldu na deset bodů, takže máme do jara slušný náskok. To je pro nás velmi pozitivní. Myslím, že nás to povzbudí a vše dotáhneme do finále – do 1.B třídy.

Povzbuzením pro vás osobně musí být vstřelený hattrick, že?
Rozhodně to je super pro každého útočníka. V mém případě je to dobré i proto, že jsem tři góly v jednom zápase dlouho nedal.

Zvlášť po zranění kolene, které jste prodělal…
Bohužel, moc jsem toho na podzim neodehrál. S Hošťálkovicemi šlo teprve asi o čtvrté utkání. Ve výsledku jsem dal pět branek, což není zlé, ale zároveň si uvědomuji, že jich mohlo být víc. Přednější ale je, že jsem se stačil poměrně rychle vrátit a stihnout závěr první poloviny ročníku.

Jaké máte pocity z probíhající sezony, před jejímž začátkem jste se rozhodl jít ve fotbalové hierarchii o rovné tři soutěže níž?
Ono se to těžko srovnává, protože rozdíl mezi krajským a městským přeborem je samozřejmě značný. Hlavně v kondici a také fotbalovém myšlení. Člověk si musí zvykat na jiný styl fotbalu, není to tak jednoduché, jak si mnozí myslí. Ale jsem rád, že fotbal v Klimkovicích žije, chodí zde lidé a fanoušci. Hlavně mě fotbal baví a užívám si ho.

Byl to důvod, proč jste s Janem Woznicou zvolili odchod z Polanky?
Řekli jme si, že hrajeme každý rok v Polance o záchranu, moc nás to nebavilo, radost z fotbalu se úplně vytratila. Navíc v Klimkovicích jsem místní, bydlím kousek od hřiště, a Honza má k obci vztah. Proto jsme se rozhodli vrátit domů a bavit se fotbalem. Zároveň bylo lákavé to tady zase vytáhnout do vyšších soutěží.

Jan Woznica hrál v Polance na pozici obránce, ale teď je s deseti brankami nejlepší střelec týmu. Co na to říkáte?
To je jen dobře. Je vidět, že Honza je zkušený hráč, vždyť hrál ve Vítkovicích druhou ligu, takže to se musí někde projevit. Myslím, že do doby, než se zranil, tak potvrzoval roli tahouna. Snad se dá dohromady, na jaře přidá další góly a ukáže, že je motorem týmu.

V městském přeboru se musíte kromě jiné hry srovnat i s nezvyklými pravidly. Třeba hokejovým střídáním…
To se mi moc nelíbí a považuji to za velké mínus soutěže. Kdybych to měl přiblížit, tak často se mi stává, že ve dvacáté minutě se vystřídá stoper, jde tam čerstvý a já musím zase uběhat toho nového. Tak se to pořád točí, a je strašně náročné se s tím vyrovnat. I proto je pro nás motivací odejít z městského přeboru, jak nejrychleji to půjde, a dostat se někam, kde to má smysl, protože v tomhle pravidlu nic přínosného nevidím.

Zmínil jste fanoušky. Ačkoli jste ve čtvrtek hráli ve velmi chladném počasí, našlo si do Klimkovic cestu takřka sto diváků. Mimochodem velmi často vaše zápasy navštěvuje bývalý trenér hokejové reprezentace Vladimír Vůjtek starší.
Je pravda, že lidé tady na fotbal chodí, a moc si toho ceníme. Nevím, jestli se pan Vůjtek byl podívat i proti Hošťálkovicím, já jej neviděl. Přece jen jsem se soustředil na zápas. Nicméně vím, že na nás chodí. Je to osobnost nejen v Klimkovicích, všichni ho znají, je to super člověk a je jen dobře, že se na fotbal přijde podívat. Věřím, že mu dělá radost, když vyhráváme.

Sezonu máte skvěle rozjetou, ale stále ještě není hotovo. Co bude třeba, abyste po Novém roce dotáhli své tažení do úspěšného konce?
Víme, že zdaleka nemáme vyhráno. Nesmíme usnout na vavřínech, jak se říká. Věřím, že příprava bude tvrdá, ale pomůže nám, abychom byla na jaře alespoň v takové formě, v jaké jsme úspěšně odehráli podzim. Na něj budeme chtít ve druhé polovině sezony navázat.


Rozhovor z 11.7.2016:

Co tě vedlo k návratu do Klimkovic?
Do Klimkovic jsem přišel zpátky společně s Honzou Woznicou, který se mnou hrával v FKSK Polanka. Rozhodli jsme se vrátit zpět a pokusit se tady i bavit fotbalem. V Klimkovicích je pěkný areál, nádherné travnaté hřiště, to také hrálo velkou roli vrátit se zpět domů.

Jakou jsi měl uplynulou sezonu?
Minulou sezónu jsem začal v týmu SC Pustá Polom, kde jsem odehrál 8 zápasů v základní sestavě, ve kterých jsem vsítil 4 branky, trápily mě tam zranění, které mě celkem zbrzdily. Po podzimní sezóně jsem se rozhodl vrátit zpět do FKSK Polanka. V Polance jsem odehrál půl sezóny v obraně a půl v útoku, kde jsem vsítil také 4 branky.

Co očekáváš od nadcházející sezony?
Rozhodně postup. Chtěl bych se dostat s týmem do 1. B třídy. Kluky, kteří působí v Klimkovicích znám velmi dobře, jsou šikovní a mají kvalitu a potenciál na to, abychom v nadcházející sezóně to dokázali. Myslím si, že nic nebrání tomu, aby se v Klimkovicích hrál v blízké době třeba i krajský přebor.

S jakým cílem jedeš na Lázeňský pohár?
Po fotbalové stránce bych rád udělal s týmem dobrý výsledek v Železnici. Bylo by moc fajn dostat se až do finále!

Když zrovna netrávíš čas na fotbale, jaké jsou tvé zájmy?
Když zrovna netrávím čas na fotbale, tak se setkávám rád s přáteli, chodím sem tam do posilovny, poslouchám rád hudbu, sleduju filmy a rád chodím na procházky.